Jdi na obsah Jdi na menu
 


1943-1947

Založení klubu

 

Dne 20.června 1943 se sešla mládež z Lužkovic u cukrárny v Želechovicích, kde se usnesli vyzvat starší občany Lužkovic k založení klubu v Lužkovicích.

Pro tuto myšlenku se vyjádřili tito stoupenci sportu : Šimera Jan, Otépka St., Ševčík Mir., Malaník Petr a Josef, Polepil Vlad., Trunkát Evž., Bobál Mir. a Jan, Pavela Alois, Machovský Mir., Dziedzic Jar. a pánové Ušela a Plaňka.

Většina z těchto iniciátorů byla zaregistrována u SK Želechovice.

U lužkovických příznivců sportu našli ihned pochopení, zvláště u p. Otépky St. staršího a Ševčíka Aloise, kteří na 21. června 1943 svolali poradu v hospodě „ U Ptáčků“ a po obsáhlé debatě bylo rozhodnuto o založení SK Lužkovice.

 

Byl ustanoven přípravný výbor v tomto složení :

· Otépka Stanislav   předseda

· Ševčík Alois   I. místopředseda

· Richter Matěj  II. místopředseda

· Šimera Jan  tajemník

· Vyorálek Leopold pokladník

· Albert František náčelník

· Dziedzic Jaroslav správce

· Polepil František matrikář

· Kijonka Josef   vzdělavatel

· Kalenda Jan   I. revizor účtů

· Janoušek Alois  II. revizor účtů

 

V dalším týdnu pozvali členové výboru tajemníka „ Hameleho hanácké župy fotbalové „ p. Peterače, který seznámil přítomné s podmínkami přijetí a zaregistrování SK Lužkovice. Upozornil na příliš krátkou dobu na vyřízení formalit, aby byl SK přihlášen do soutěžního ročníku 1943-1944.

Díky euforii, která tu panovala a nadšení členů výboru SK byl fotbalový oddíl přihlášen do „ Hameleho hanácké župy fotbalové „ již na podzim 1943. Byl zařazen do II. třídy.

Tím teprve začaly starosti nově založeného klubu. Sousední SK Želechovice odmítly zapůjčení hřiště a tak musel výbor tento ožehavý problém ihned řešit.

Byla svolána obecní rada v čele se starostou p. Slovákem Josefem a ta se rozhodla vyčlenit k tomuto účelu pozemek na „Ocasově“. Další části pozemků věnovali sedláci p. Ševčík Alois a Bobál Bohumil.

Byla provedena finanční sbírka mezi občany na provoz oddílu. Základní kapitál činil 8. 285,50 Kč.

Po vyměření hřiště geometrem byly postaveny branky a dřevěné šatny za odborného dohledu stolařského mistra pana Balajky.

Jelikož obecní, ani od soukromníků získané pozemky nebylo možno v původním stavu použít, bylo nutno tuto plochu upravit. Toto proběhlo za velkého nadšení obyvatel Lužkovic. Největší podíl na úpravě hřiště však měli rolníci, kteří zapůjčili koně a nářadí. Byli to : p. Ševčík Alois, Polepil František, Ušela Josef, Richter Jan a Malaník Josef.

Vznikla pěkná travnatá plocha, na které se již brzy odehrají fotbalové zápasy. Jak přátelské, tak později již mistrovské.


Po vybudování hrací plochy bylo zapotřebí zabezpečit fotbalový oddíl hlavně materiálově. Na žádost klubu a osobní intervenci tajemníka pana Jana Šimery darovali nám : SK Letná 10 dresů a 11 párů štulpen a SK Baťa 11 dresů a 12 trenýrek. Dále předseda p. Otépka daroval látku na ušití dresů a pan Kovařík daroval vzorně vybavenou lékárničku.

Dne 12. 7. 1943 zažádal klub o zařazení do mistrovské soutěže.

Dne 15. 7. 1943 klub podal klub oficiální žádost o uvolnění hráčů z SK Želechovic, kteří byli občany Lužkovic. Jednalo se o hráče : Alberta Františka, Polepila Vladislava, Jaška Josefa, Malaníka Petra, Ševčíka Josefa, Jaška Karla, Štalmacha Miroslava, Rokytu Oldřicha, Ševčíka Miroslava, Polepila Zdeňka, Bobála Jana, Březíka Františka a Otépku Stanislava. Byla to prakticky komplet

 jedenáctka.

Jelikož SK Želechovice na tuto žádost odmítl přistoupit a víceméně se snažil znemožňovat práci našeho klubu, bylo nutno hráče odněkud doplnit. Byli u nás proto zaregistrováni mladí kluci ze Zádveřic a Lípy.

Dne 12. 8. 1943 byl SK přihlášen do Fotbalového svazu.

Prvním zápasem nově vzniklého SK byl přátelský zápas s SK Vizovice na našem hřišti za početné návštěvy diváků. Naši hráči prohráli s daleko zkušenějším soupeřem 3 : 5. Ukázali všem, že jdou správnou cestou a že se mohou výkonnostně srovnávat s ostatními soupeři.

Po osobním jednání předsedy SK pana Otépky u předsedy HHŽF /Hameleho hanácká župa fotbalová / pana Hameleho byl SK Lužkovice zařazen do II. třídy pro soutěžní ročník 1943 – 1944.

V této třídě, která čítala 14 účastníkú byli našimi soupeři následující oddíly : HvozdnáMladcová, Březnice, Lukov, Bohuslavice, Vizovice,  RackováBřezová, Trnava, Vlčková, HostišováJaroslavice a Štípa.

V podzimní části ročníku 1943 – 1944 sehrálo naše mužstvo 10 zápasů ve

kterých 4x zvítězilo, 3x remizovalo a 3x prohrálo. V neúplné tabulce se umístilo na 5 místě se ziskem 11 bodů / tehdy byly za vítězství jen 2 body /.

V průběhu podzimní části postupně docházelo k dohodě s SK Želechovice, které do našeho SK uvolňoval hráče - obyvatele Lužkovic.

Zápasy tohoto soutěžního ročníku odehráli následující hráči :

Králík, KabelíkJavorek, Ševčík J., MinolKoranda, Otépka, Ševčík M., Kříž, Mezík, Polepil Vl., Bobál Fr., Běhal, Šala, BerousekBaumann, Albert, Kolář a Haváček. Trenérem mužstva byl pan Koranda.

Je škoda, že se v kronikách neobjevují tabulky soutěží, abychom měli přehled o umístění jednotlivých mužstev.

 

Ne všechno vždy fungovalo stoprocentně v nově vytvořeném klubu. Konkurenční napětí mezi předsedou panem Otépkou a I. místopředsedou panem Ševčíkem vyústilo demisí pana Ševčíka na I. Valné hromadě 25. ledna 1944.

Na základě toho, požádala paní Ševčíková jako spolumajitelka pozemku na „Ocasově“ o vrácení používaného pozemku na hřišti a uvedení do původního stavu a to prostřednictvím právního zástupce.

Výbor SK vyslal k jednání komisi členů výboru ve složení: p. Bobál Jan,

Bobál Bohuslav, Šimera Jan, Kalenda Jan a Kijonka Josef. Veškeré snahy

o dohodu skončily neúspěchem. Spor o navrácení pronajatého pozemku skončil až u soudu ve Zlíně smírem. SK se musel zavázat, že zřídí sítě za brankami, zaplatí soudní výlohy a zaplatí každoročně dva provázky v obci jako odškodné za ušlé seno.

Na I. Valné hromadě, která se konala 25. ledna 1944 byl přijat za člena SK také starosta obce p. Josef Slovák, čímž se členská základna rozšířila na 120 členů. Dále bylo docíleno dohody o spolupráci mezi SK Želechovice a SK Lužkovice, což podpisy stvrdili za SK Želechovice předseda p. Dosoudil a za náš SK předseda p. Otépka.

 

Na nově vybudovaném hřišti se v rámci slavnostního otevření představil soupeř nadmíru zdatný a to ligový SK Baťa Zlín. Zápas skončil výhrou SK Baťa 7 : 2, když branky hostů dali: Bartonec 2, Res 2, Zeisberger, Humpál a Sobotka po 1. Za naše hráče skórovali : Březík Fr. a Haváček St. po 1.

Pro žijící pamětníky uvádíme sestavy mužstev :

SK Baťa Zlín:

Jordák, Šindelář, Novák, Kulich, Dupal, Riedl, Zeisberger, Humpál, Res,

Sobotka a Bartonec.

SK Lužkovice:

Králík, Grác, Diviš, Krumpolc, Ševčík J., Bobál, Javorek, Polepil, Ševčík M., Březík Fr. a Haváček.

Na hřišti se sešlo několik stovek diváků, kteří byli nadšeni výbornou úrovní předvedeného zápasu a organizací celé akce.

 

V sezóně 1944 až 1945 se kvůli válečnému stavu a také totálnímu nasazení mnoha hráčů na nucené práce zrušily všechny mistrovské soutěže. Po dohodě oddílů byly sehrány jen přátelské zápasy vždy dle současného stavu.

I v tomto těžkém období se zápasy hrávaly před velmi početnými návštěvami diváků, kteří se již brzy dočkali konce války.

 

II. Valná hromada se konala 5. července 1945 v sále v hospodě paní Ptáčkové, které se zúčastnilo 110 členů. Ze zprávy pokladníka pana Františka Ušely se přítomní dozvěděli, jak SK hospodařil.

Příjem do pokladny činil : 42097 Kč

Výdaje činily : 32952 Kč

Zůstatek na hotovosti činil : 9145 Kč 

 

Byl zvolen první poválečný výbor ve složení:

 

Stanislav Otépka – předseda

Matěj Richter – I. místopředseda

Bohuslav Bobál – II. místopředseda

František Polepil – sekretář

František Albert – náčelník

Josef Nášel – pokladník

František Balajka – správce majetku

Miroslav Štalmach – matrikář

František Pivoda – trenér

Jan Kalenda – revizor účtů

Stanislav Machovský – hospodář

Ladislav Polepil – kapitán mužstva

František Březík – zapisovatel

František Malaník – člen výboru

František Ušela – člen výboru

Rudolf Richter – člen výboru

Petr Malaník – člen výboru

Petr Bobál – člen výboru

 

Všichni přítomní se zavázali, že budou nápomocni při žňových pracích,

které se kvapem blížily.

 

Na podzim 1945 byl zahájen nový poválečný ročník soutěže 1945 – 46.

Po skončení tohoto ročníku skončilo mužstvo SK Lužkovice na 2 místě

za SK Zlínské Paseky. Jako 2. klub v tabulce jsme museli sehrát kvalifikační zápas s SK Mařatice. V prvním zápase jsme v Mařaticích remizovali 3 : 3, v domácím odvetném utkání zvítězili vysoko 4 : 1 a zajistili si tak postup do I. B třídy HHŽF.

Zde se ukázal oprávněný postup lepšího mužstva a vlastně malý zázrak, když teprve před dvěma roky založený fotbalový klub se dokázal probojovat do I.B třídy.

 

Ještě většího úspěchu dosáhlo mužstvo SK Lužkovice v dalším ročníku soutěže v sezóně 1946 – 47, když postoupilo do I. A třídy.

Zde je již čekalo mnoho soupeřů zvučných jmen, např. : Val. Meziříčí, Hluk, Holešov, Hulín, Uh. Brod, Staré Město, Slovácká Slavia, Kroměříž, Malenovice apod.

 

Postup si vybojovali tito hráči :

Haváček, Krumpolc, Polepil, Otépka, Žádný, Ševčík J., Ševčík M., Bobál, Březík, Běhal, Grác, Javorek, Diviš, Kratina, Jašek a Onderek.

 

 

V soutěžním ročníku 1946 – 47 si vedl velmi úspěšně i dorost SK Lužkovice, který se stal přeborníkem okresu Zlín – venkov.

Mužstvo, které vedl pan Mir. Štalmach hrávalo v sestavě:

Fr. Slovák, Jar. Šarman, Rost. Jašek, Ant. Husička, Old. Vyorálek, St. Březík, Fr. Malaník, Jos. Šarman, Jar. Krajča, Alois Velísek, Mir. Filka aj. 

Většina z těchto hráčů později se úspěšně prezentovala v mužstvu dospělých.

 

V Lužkovicích se nežilo jenom fotbalem. Pro zajištění finančních prostředků pořádali sportovci a členové SK taneční zábavy, karnevaly, pomlázkové zábavy a jiné akce k pobavení občanů.

Byly organizovány zájezdy na Slovensko do Zohoru a pak zvláště do Širokého Brodu, kde v tzv. „ pohraničí“ žili naši spoluobčané, kteří zde po odsunu Němců hospodařili na opuštěných selských usedlostech. Bylo sehráno několik přátelských utkání s místními kluby a byla navázána družba mezi obcemi Široký Brod a Lužkovice.

 

Ještě něco o dopravě k zápasům.

Na zápasy se jezdilo nákladními auty na dřevoplyn, které ochotně zapůjčil pan Rudolf Kovařík, nebo autobusem pana Josefa Krobota, vždy za velkého zájmu příznivců fotbalového oddílu.